Ale nejprve ke kladné roli hospodářského cyklu. Je zřejmé, že v dobách, kdy se daří, mohou na trhu přežít i ti, kteří by tam jinak neměli co dělat. Těch se trh v recesi skutečně často zbaví. Tedy ono se mimochodem dost špatně poznává dobrý podnikatel nebo podnikatelka od těch „špatných". Takový „špatný podnikatel" (rozuměj podnikatel, který prostě zkrachuje) může klidně být pracovitý člověk, může být i šestkrát vzdělaný, může sledovat všechny noviny a relevantní statistiky, může mít srdce ze zlata - a přesto prostě nebude schopen v tržní konkurenci přežít. To se prostě tak stane, že se mu nepodaří oslovit, prodat, nebo prostě jen vytušit, co lidé chtějí. Takže si netřeba brát krachy nějak přehnaně osobně.
Ale představme si, hypoteticky, že jsou prostě lidi, kteří na „to mají čuch," tuší, kam se trh vrtne a prostě jim jde podnikání od ruky. Vyrábějí špičkový produkt, který lidé chtějí a vše co dělají, dělají poctivě. A nehodlají podvádět. No a teď si představte, že na odvětví přijde recese. Kdyby to nějakým zázrakem nebo geniální analýzou zjistili předem, možná by z odvětví sami odešli do nějakého jiného, které je právě na vzestupu (neříkám, že se to tak musí dít pokaždé). V tomto případě tedy ti nejprozíravější odejdou jako první.
Nebo druhý případ, přijde recese, a aby podnikatelé přežili, začnou tak trošku šidit váhu, tak trošku uplácet tak trošku neodvádět daně a tak když to trošku vyvedeme do extrému trošku si navzájem vyhrožovat a tak trošku si pro jistotu platit ochranku nebo sami nosit kapesní revolver (ne revue). Trh takzvaně trpkne, stává se trhem, kde se prodávají čím dát tím kyselejší jablka. No a co udělá naše poctivá a spravedlivá podnikatelka? Vidí, že v takovéto konkurenci nemá šanci a sama raději z trhu odejde. Změnila se pravidla hry a ty nová už jí nepřipomínají nic z pravidel starých a podle pravidel nové hry hrát nechce.
Je to jako byste vyhlásili hokejový zápas, ve kterém o hodně jde a přitom je ring volný a široko daleko žádný rozhodčí. Jakpakby to asi dopadlo, když i lecjaký zápas, který je přísně „regulovaný" pravidly jejichž dodržování hlídají mnozí rozhodčími se za chvíli změní v box a to navíc box bez pravidel? Koneckonců občas to vidíme v televizi. A teď si představte, co by se stalo, kdyby nebyl přítomen rozhodčí...
A třetí příklad je, pokud se v některé zemi standardně korumpuje. Takové „zdivočení" ani nemusí mít nic společného s hospodářským cyklem, ale dalo by se mluvit o jakémsi cyklu morálním. Dejme tomu, že se najednou prostě začne (ať už z jakéhokoli důvodu, cynismus, zlozvyk ,zjistí se, že se pravidla dodržovat nemusí...) uplácet a nekale soutěžit. Jaký typ podnikatelů vám asi zmizí ze země první? Jistěže ti „útlocitně" poctiví, kteří na to nejsou zvyklí, protože to k úspěšnému podnikání nikdy nepotřebovali.
Pokud se tedy začnou rozvolňovat pravidla slušného chování (ale i ta exekutivní, vynucovací), může mít země sebepoctivější a sebešikovnější podnikatele a podnikatelky a jen je odradíme. Něco podobného se koneckonců částečně dělo na českých kapitálových trzích v polovině devadesátých let. Taková recese nebo krize pak nemusí pročistit vůbec nic moc, a může naopak působit úplně zvráceně a výběr může být přesně ten nežádoucí.
Zprvu se pravidla dodržovala, všichni se báli, protože nevěděli, jak to bude s jejich vymáháním. Tunelovat se začalo až později, nejprve opatrně a po oťukání právního (ne)terénu bezskrupulózně a pak už již tempem pádivým. Zahraniční portfolioví investoři často odcházeli a kdo chtěl v Čechách přesto podnikat, raději šel do přímých zahraničních investic, tedy takových, kde vám do toho žádný spolu(ne)majitel nekecal a hlavně nic vám nic nemohl (spolu)vlastnicky tuneloval.
Prečítajte si aj na blogoch HN
Tomáš Sedláček makroekonomický stratég ČSOB |