U nás to jsou příběhy spojené s malým Ježíšem, který nosí dary. Je zvláštní, že zrovna náš proklamativně ateistický národ si oblíbil právě tento příběh; pro většinu dětí západní civilizace totiž Ježíš dárky nenosí, ale nosí je Santa Claus.
Pro ekonoma jsou Vánoce zajímavé z několika pohledů. Jednak samozřejmě proto, že jsou charakteristické dáváním darů, což je ekonomická anomálie.
Vezměme si jen následující příklad paradoxu daru: pokud v baru pozvete na panáka kamarádku, pravděpodobně přijme. Na tom není nic divného. Pokud ovšem před slečnu postavíte na stůl peněžní obnos se slovy, chci ti dát padesát korun, (hodnotu panáka), bude v rozpacích a možná se i urazí. To se prostě nedělá. Přitom je to vlastně stejná věc, jen abstraktní peníze (které v sobě mají potenci proměny své hodnoty v cokoli) nebyly konkretizovány, nematerializovaly se v identifikovatelný předmět.
Nejsem "soběc"
Ještě jinak: z ekonomického hlediska by lidé měli raději přijímat peněžní dary, aby si za peníze mohli koupit, co uznají za vhodné. Ekonomové hovoří o ztrátě mrtvé váhy: pokud vám daruji mou představu toho, co by vám udělalo radost, mohu se netrefit (třeba v barvě) a vzniká neefektivita.
Rozdíl mezi tím, co zaplatil darující a co by zaplatil obdarovaný, se dá měřit. Někdo si s tím kdysi dal práci a spočítal, že ve Spojených státech se v roce 2001 takto vyhodily "do vzduchu" 4 miliardy dolarů. Navíc podstatná část darů jsou "bílí sloni", tedy dary, které mají pro nového držitele vlastně negativní hodnotu, kterých se ovšem nemůže zbavit, protože by to bylo neslušné.
Takže "racionální" by asi bylo dávat si rovnou peníze. Ty dáš tisícovku mně, já dám tisícovku tobě, mámo, a bude klid. No, ale právě tomuto se bráníme zuby nehty, dokonce se na daru nesmí objevit byť jen náznak ceny.
Další zvláštností je, že se právě kvůli dávání dárku z Vánoc stal nejkomerčnější svátek naší civilizace. Jeden knihkupec mi před nedávnem řekl, že kdyby to šlo, nejradši by měl otevřeno jen před Vánoci, protože ve srovnání s předvánoční dobou zbytek roku nestojí za nic. Ale samotný den Vánoc je naopak ekonomicky "nejmrtvějším" dnem roku. Vše jako by se zastavilo.
Vánoce a Nový rok jsou dvojsvátky, kdy lidé posílají pohledy a přejí si v nich vše dobré. A to je také zajímavé, většina pozdravů - i cizím lidem - je pozitivní. Kdy jste naposledy někoho pozdravili přeji ti špatný den, nebo přeji ti vše špatné? Téměř výhradně se zdravíme (ze slova uzdravujeme): dobrý den, nebo ať se vede, ať se daří.
Prostě pokud je to na nás (a nic to nestojí), přejeme lidem dobro, to je naše základní touha, kterou vyjadřujeme mimochodem právě pozdravem, přáním nebo PFkem. Tím ukazujeme, že nám záleží na jiných lidech, že nám jejich osud není lhostejný a že pokud by bylo po našem, ať se všem vede dobře.
Člověk se tím právě snaží dávat najevo, že mu nezáleží jen na sobě, že není "soběc", ale že patří do širšího kruhu, na kterém je závislé jeho vlastní štěstí.
Věříme, protože chceme
Při Vánocích demonstrujeme loajalitu k rodinnému kruhu, při Silvestru ke kruhu přátelskému. Vánoce jsou tedy svátek oslavující řád, klid a spočinutí; Silvestr je svátek "rarášek", kdy pravidla jsou volnější (opíjíme se), je to svátek neklidu (randál z ohňostrojů), zrodu něčeho nového (symbolizováno novým rokem).
Proč podáváme dětem příběhy, kterým sami nevěříme? Proč si dáváme dary, ač láteříme? Protože jsme lidé a rádi věříme. A rádi se obdarováváme. Proč? Proto, že to tak chceme.
| Tomáš Sedláček hlavný makroekonomický stratég ČSOB |